Energie povrchu
Energie povrchu, nebo také povrchová energie, či povrchové napětí je fyzikální vlastnost materiálů, určující, jak dobře lze povrch materiálů smáčet kapalinou. Povrchy s vysokou povrchovou energií (např. hliník) lze smáčet dobře, kapalina se po nich snadno rozlévá do plochy. Povrchy s nízkou povrchovou energií (např. teflon) lze naopak smáčet špatně, kapalina se po nich nerozlévá, ale vytváří jednotlivé uzavřené kapky. Lepidla se vždy do určité míry chovají jako kapaliny, a tak povrchová energie ovlivňuje, do jaké míry lepidlo pokryje lepený povrch – čím větší pokrytí, tím lepší adheze k povrchu. Platí tedy přímá úměra – čím vyšší povrchová energie materiálu, tím lépe půjde materiál lepidly lepit. Pokud potřebujeme lepit materiály s nízkou povrchovou energií, lze si často pomoci vhodným primerem.
Epoxidové lepidlo
Epoxidová lepidla patří do skupiny strukturálních lepidel schopných vytvářet nejpevnější a nejodolnější lepené spoje. Jsou k dispozici jako dvousložková, vytvrzující při pokojové teplotě, nebo jednosložková, vytvrzující při zvýšené teplotě. Zpravidla je lze použít na lepení kovů, skla, keramiky a dalších materiálů s vyšší nebo střední povrchovou energií. Dobře odolávají vlhkosti i vodě, vysokým i nízkým teplotám i jejich prudkým změnám, mají dobrou odolnost chemickou a odolnost vůči UV záření. Většinou vyžadují velmi pečlivou přípravu povrchů před samotným lepením. Jde o nejstarší a nejprověřenější technologii strukturálního lepení.